Tak pokud si chcete prohlednout z vice stran realny predmet, taky se musite pohnout. Pokud se transformuje samotny zobrazovany model rotaci, tak jiste staci koukat z jednoho uhlu, ale porad bude zachovany prostorovy vjem, podstatne je vytvareni stereoobrazu na zaklade zpetne vazby polohy oci, coz je v porovnani s ostatnimi autostereoskopickymi metodami, ktere neuzivaji nejaky druh bryli, napr. rotujici zrcadla, plna holografie, mene narocna metoda.

ne :­) prostě si ho vezmu do ruky a nebudu běhat dokola :­) u těch brýlí bych viděl drobnou výhodu v tom, že s daným předmětem mohu ­"osobně­" manipulovat

kombinace sledování očí a mikročoček zajistí stejný vjem, jako známe z TV s 3D brýlemi, tedy plastický obraz, akorát bez brýlí. Pokud se nepohneme, bude to stejné jako na 3D TV. Ale pokud se pohneme, začne se obraz na displeji chovat jako v reálu, tzn. můžeme se na objekt podívat ze strany.
Teoreticky dobré, v praxi využitelné jen u 3D počítačových objektů ... strojní součástky, modely staveb apod., na film to fungovat nebude.

Leda by byl cely film realizovany jako 3d model :­) Z pohledu zabavy, treba na strategicke apod. hry by to mohlo byt take zajimave.

Film používá celou řadu ­"klasických­" technik, aby diváka oklamal. Různé objekty natáčené z různých kamer, z odlišné vzdálenosti a podobně. Dejte tam plně 3d pohled a obrovská spousta z toho nebude fungovat. Nemluvě o drobnosti, že tvorba plně renderovanýchh scén je ­"trochu­" zdlouhavá a lehce nákladná. Neřeknu, že se to neuchytí. Možná ano, možná ne. Ale na růžích to ustláno určitě mít nebude.

když už bych chtěl opravdu 3D co nejblíže realitě, tak bych raději volil VR­/AR kde mohu předmět modifikovat, pozorovat, otáček atd. dle libosti